Móda záporných sazeb ještě zdaleka nekončí
Jak se zdá, ani osm let od pádu Lehman Brothers nebo šest let po startu evropské dluhové krize nestačilo, aby se světová ekonomika vrátila do dřívějších kolejí. Recese jsou prozatím zapomenuty a velkou část vyspělého světa opanovala konjunktura. Návrat úrokových sazeb a výnosů k dřívějšímu normálu se však zdaleka nekoná. Zvláště tedy ne v zemích eurozóny, kde přetrvávají záporné úrokové sazby. Negativní výnosy přinášejí i leckteré státní dluhopisy a některé banky začínají uplatňovat záporné sazby i na vybraná depozita. Hrozba deflace již sice pominula, nicméně evropská ekonomika zůstává zranitelná a stále závislejší na dopingu Evropské centrální banky (ECB). Dokonce se začíná diskutovat o tom, zda ECB přece jen neprodlouží svoji politiku kvantitativního uvolňování, v rámci které každý měsíc „natiskne“ 80 mld. nových eur, za něž nakupuje státní i firemní dluhopisy. Prozatím platí, že tyto nákupy skončí příští rok v březnu. S odstupem jednoho roku by pak ECB mohla, pokud to situace dovolí, přistoupit i ke zvyšování svých úrokových sazeb. Hlavní z nich v současné době dosahuje –0,4 %.
Alespoň takto vypadají oficiální záměry ECB. Ty se ovšem mohou měnit podle toho, jak se mění ekonomická realita kolem nás. Nelze si nevšimnout, jak často protichůdné přicházejí ekonomické zprávy a jak často se nenaplňují očekávání trhů i oficiální prognózy centrálních bank. Zvlášť je to patrné na vývoji inflace, která se stále drží v blízkosti nuly. Je tedy velmi daleko za inflačními cíli centrálních bank nebo na posledních ukazatelích nákupních manažerů (PMI) či německém indexu podnikatelského klimatu (Ifo). Skoro by se dalo říct, že jak optimista, tak i pesimista najde dostatek argumentů pro to, aby obhájil svůj zářný či dramatický výhled.
Jisté tak prozatím zůstává, že ECB bude luxovat dluhopisové trhy ještě minimálně víc než půl roku, a bude tak i nadále deformovat ceny těchto aktiv a současně ovlivňovat i chování investorů, kteří svoji pozornost budou upírat raději na jiné trhy. Současně je téměř jisté, že krátkodobé úrokové sazby v eurozóně porostou ne dříve než v roce 2018. A to má, ať chceme, nebo nechceme, i důsledky pro vývoj na českém trhu. Ne náhodou se už více než rok rychle zvyšuje aktivita zahraničních investorů na českém bondovém trhu, kteří se po zavedení záporných sazeb v Evropě začali rychle poohlížet po alternativách. A český trh jim ještě nabídl jeden bonus navíc, a sice potenciální posílení koruny po opuštění stávajícího intervenčního režimu. Nemusí to být až taková sázka na jistotu, ale někdy v investování může sehrávat větší roli víra než racionální argumenty. Stačí si vzpomenout na velké loňské spekulace na brzký konec intervenčního režimu, který se nakonec neodehrál, nicméně celá situace vedla k masívním intervencím proti posílení koruny a v konečném důsledku i propadu výnosů řady státních dluhopisů do záporných hodnot.
A ne náhodou také politika ECB bude ovlivňovat i rozhodování ČNB o tzv. exitu, tedy uvolnění koruny z intervenčního režimu, který už ČNB šestkrát odložila celkem o 2,5 roku. I kdyby se vyplnil scénář avizovaný ČNB a koruna skutečně získala v polovině příštího roku volnost, ani tak asi nelze počítat s brzkým zvyšováním korunových úrokových sazeb. Peníze tak zůstanou i nadále spíše levné a nejspíš i velmi dostupné. O to více se investoři budou poohlížet po možnostech jejich zhodnocení. Zdá se, že v řadě zemí EU tuto příležitost už nacházejí i na realitním trhu. Rychlý růst cen nemovitostí nad jejich rekordní úroveň dosahovanou před minulou recesí je toho důkazem. Nakonec podobný trend zažíváme i v ČR, kde konjunktura a nízké úrokové sazby přinášejí zvýšený zájem o reality. Zatímco poptávka roste, nabídka nestíhá. A zlepšení v tomto směru nenaznačuje ani aktuální vývoj bytové výstavby, která zaostává, a tím vlastně nahrává k dalšímu růstu cen nemovitostí.
A znovu se potvrzuje, že globalizované finanční trhy ovlivňují českou ekonomiku i její finanční trh docela silně, i když třeba někdy jen zprostředkovaně. Od kvantitativního uvolňování v Evropě jsme se tak nakonec dostali až k výsledkům českého stavebnictví a poptávce domácností po novém bydlení. O to více pozornosti si proto zaslouží vývoj nejenom naší ekonomiky, ale také té evropské a americké. Americká ekonomika je sice daleko a není naším silným obchodním partnerem, skrze výnosové křivky však trochu (někdy i více) ovlivňuje cenu peněz na českém trhu.
Petr Dufek, analytik finančních trhů ČSOB