Tři roky se slabou korunou
Zanedlouho to budou tři roky, co ČNB oslabila korunu a euro od té doby stojí více než 27 korun. Tehdy oslabení bylo pro velkou část lidí ne zrovna příjemným překvapením, které navíc vyvolalo dlouho trvající diskusi o nutnosti tak radikálního zásahu vedoucího k vyšším cenám některého dováženého zboží i ke zdražení zahraničních dovolených. Mělo se jednat o krátkodobé řešení, jež mělo umožnit ekonomice vyhnout se hrozbě deflace, a koruna měla posléze znovu získat svoji tržní svobodu. ČNB předpokládala, že by se tak mohlo stát už v prvním čtvrtletí roku 2015. Nicméně uplynuly téměř tři roky a koruna zůstává dál v zajetí intervenčního režimu, který ČNB už v podstatě šestkrát prodloužila, prozatím o 2,5 roku.
I když jsme se deflaci vyhnuli, zůstává nám slabá koruna i nadále, a dokonce se objevuje nová hrozba v podobě záporných úrokových sazeb. Podívejme se proto krátce, co se vlastně v naší ekonomice odehrálo za dobu, co je koruna uměle oslabená, a co nás nejspíš ještě čeká.
Od listopadu 2013 se v českém hospodářství nemálo změnilo. Ekonomika po druhé recesi začala znovu nabírat tempo, nejprve díky investicím a zahraničnímu obchodu, posléze za pomoci spotřeby. Rychle se začala snižovat nezaměstnanost a konečně postupně začali pociťovat ekonomický růst i spotřebitelé ve svých peněženkách. Od loňského roku zrychlují mzdy – a to nejenom ty průměrné, ale především mediánové, které mají mnohem vyšší vypovídací schopnost. Ukazuje se, že se přidává zaměstnancům v podstatě téměř ve všech příjmových i profesních kategoriích. Příjmy domácností rostou a s nimi i optimismus spotřebitelů, kteří o to ochotněji následně utrácejí své peníze v obchodech (stále více v těch internetových). Pod tlak se naproti tomu dostávají firmy, které stále obtížněji získávají nové zaměstnance. Zatímco dříve šlo především o ty vysoce kvalifikované, dnes už jde téměř o každého. Rychle roste průmyslová výroba, export a s ním spojený přebytek obchodní bilance, pozitivní trend vykazují služby, probouzí se inflace, prudce zdražují reality, a přesto koruna zůstává nad sedmadvacítkou. Samozřejmě ne sama od sebe, ale za pomoci devizových intervencí, které za dobu trvání intervenčního režimu dosáhly téměř 22 mld. eur. Tato eura ČNB nakoupila za nové koruny, které sama vydává, a přispěla tak nepřímo k poklesu tržních úrokových sazeb (nezřídka i do záporu) a k negativním výnosům státních dluhopisů.
Kondice české ekonomiky se v mezičase, zejména díky automobilovému průmyslu nebo penězům z EU fondů, výrazně zlepšila a hospodářství by si mohlo znovu dovolit i svobodnější – a současně i silnější – korunu. Přesto ji nemáme a nejspíš ještě řadu měsíců mít nebudeme. Česká ekonomika sice dál zůstává stranou eurozóny, ale i tak musí pozorně sledovat kroky, které činí Evropská centrální banka. A té se ustoupit od politiky masívního tisku eur a záporných úrokových sazeb zdaleka ještě nechce. O to svůdnější se pak stává koruna pro spekulanty, kteří by se rádi „podíleli“ na jejím případném posílení. A o to pozdější bude nejspíše i rozhodnutí ČNB o opětovném uvolnění koruny. Prozatím platí, že bychom se k tomuto kroku mohli dobrat v polovině příštího roku. Otázkou je, kolik za tu dobu bude muset ČNB ještě nakoupit dalších eur do svých devizových rezerv a zda se pod tlakem nerozhodne následovat módní – leč experimentální – vlnu záporných úrokových sazeb. Lze jen doufat, že čtvrté výročí se slabou korunou snad již nebudeme muset „slavit“.
Petr Dufek, analytik finančních trhů ČSOB