V novém normálu?

Evropská ekonomika vstupuje do nového roku s cenami energií, které neslibují návrat na předcovidovou úroveň. Vzniká nový normál ovlivňující náklady na bydlení natrvalo, nebo jde jen o přechodný jev?

Nedávno skončený rok 2021 bychom mohli s trochou nadsázky označit rokem rekonstrukce mezinárodních dodavatelských řetězců poničených lockdowny a s nimi spojenými komplikacemi z doby první vlny nákazy. Samozřejmě zdaleka ne všechny tyto vztahy se podařilo normalizovat, a proto se firmy musely i nadále vypořádávat s výrazně vyššími cenami surovin a zdražující dopravou, které se postupně začaly promítat do cen svých výrobků a služeb.

Počínají rok 2022 bude zcela jistě rokem vysoké inflace, o kterou se však nepostarají pouze již zmíněné drahé komodity, ale i energie a pokračující nedostatek některých komponent snižující například nabídku automobilů nebo spotřební elektroniky na trhu. Drahé a nedostupné vstupy sice ovlivnily výrobní inflaci už loni, avšak v té spotřebitelské se v plné míře projeví teprve až letos. K vyšší inflaci bude přispívat i další výrazný růst nákladů na bydlení, včetně cen bytů a stavebních materiálů, které na rozdíl od harmonizovaných evropských čísel do české inflace vstupují prostřednictvím položky tzv. imputovaného nájemného.

Popravdě řečeno, jak vysoko česká inflace vlastně na začátku roku skončí, je v tuto chvíli (v polovině ledna) zcela nemožné odhadnout. Sama centrální banka pracuje s odhadem okolo devíti procent, nicméně vůbec nevylučuje, že inflace bude zpočátku dvojciferná. Přitom je to vlastně do značné míry vlastně jedno, tím spíše, že s tím už nelze nic udělat. Mnohem podstatnější je otázka, zda jde jen o dočasný inflační „úlet“, nebo zda se zde inflace nezabydlela na delší dobu. Nebo jinak, jestli je inflace skutečně tak dočasná, jak hovoří ECB, nebo trvalejší, jak už si pomalu připouští americký Fed.

O tom, jak to nakonec bude, se rozhodne mj. na komoditních trzích, které sice v posledních týdnech vykazují určitou korekci (dokonce i v případě elektrické energie a plynu), avšak k předkovidovému normálu se zdaleka ani nepřiblížily. A je otázkou, zda se k němu vůbec kdy vrátí, když vezmeme v úvahu třeba klimatické úsilí ovlivňující nabídkovou stranu na energetickém trhu. Proto se někdy začíná hovořit o tzv. zelené inflaci (Greenflation), jejíž skutečnou sílu ukáže teprve čas.

Pro ČR i nadále platí, že už jen díky srovnávacímu základu začne inflace ve druhé polovině roku rychle klesat. Nejspíš se však ještě nepřiblíží dvouprocentnímu cíli centrální banky, a proto ani nemusí přijít tak rychlé snižování úrokových sazeb, ve které část finančního trhu dříve docela věřila. Inflace proto bude minimálně v letošním roce jedním z nejsledovanějších čísel, od kterého se pak bude odvíjet nastavení úrokových sazeb, výnosů státních dluhopisů nebo třeba úroků na hypotékách.