S konjunkturou přichází inflace a vyšší sazby

Už od začátku léta je patrné rychlé zvyšování inflace, které si vynutilo již několikeré zvýšení hlavní úrokové sazby ČNB. Ceny dál svižně rostou a inflace už brzy atakuje pětiprocentní hranici.

Není snad den, kdy by média nevěnovala pozornost stále citelnějšímu růstu cen prakticky čehokoliv. Inflace se stala dominantním tématem letošního podzimu, už jen výsledkem „pouhého“ zvýšení spotřebních daní u cigaret a alkoholu, nebo v důsledku zdražování pohonných hmot v reakci na dění na komoditních trzích. Je téměř všudypřítomná a zatím to vůbec nevypadá, že musí být jen krátkodobá, jak si představují některé velké zahraniční centrální banky.

Českou inflaci už tlačí od jara nahoru stále vyšší ceny pohonných hmot reagující na dynamickou situaci na komoditních trzích. Zatímco ještě na začátku roku stál benzín v průměru necelých 28 korun, nyní je to více než 36 korun za litr. K palivům se však v průběhu dalších měsíců začaly přidávat i rychle rostoucí ceny bydlení. Zatím „pouze“ v podobě zvyšujícího se imputovaného nájemného, které odráží vývoj cen nemovitostí včetně jejich rekonstrukcí.

Jak inflace dopadá na spotřebitele?

V podzimních měsících však již i český spotřebitel začíná stále více pociťovat rekordní ceny dalších komodit obchodovaných na zahraničních trzích – a sice elektrické energie a zemního plynu. Ty se sice do inflace promítnou se zpožděním, ale s o to větší razancí. Ale ani tím inflační příběh v ČR nekončí, protože nahoru míří i ceny spotřebního zboží a po lockdownu rozvolněných služeb.

Na trhu se navíc začíná projevovat něco, co jsme už velmi dlouho nezažili, a sice nedostatek zboží. Chybí importovaný nábytek, zúžila se nabídka elektroniky, nábytku a automobilů s tím, že se ukázalo, jak ani rok a půl po začátku pandemie nefungují dodavatelsko-odběratelské řetězce jako dříve. Zadrhává se výroba v zahraničí, váznou a zdražují dopravní cesty, a především se nedostává zboží, i když poptávka neroste nijak dramaticky. Mluví se o negativním nabídkovém šoku, který se už nedotýká jen komodit, ale i komponent pro další výrobu nebo přímo hotového zboží, a ten s sebou přináší i vyšší tlak na růst cen.

Inflace zdaleka neřekla poslední slovo

Rostoucí inflace vybízí k reakci centrální banku, která v našem případě už v červnu začala zvyšovat svoji hlavní úrokovou sazbu. Do současnosti ji navýšila z 0,25 % na 1,50 % a je v podstatě jisté, že v tomto svém úsilí bude i nadále pokračovat. Samozřejmě tak nijak nepodpoří zaostávající nabídku, protože zdražení peněz spíš míří na stranu poptávky, nicméně chce takto alespoň bojovat s rizikem vzniku nadměrných inflačních očekávání. V podstatě jde o to, aby se inflace až příliš neusadila v myslích spotřebitelů a firem po delší dobu, než je skutečně nutné. Zjednodušeně řečeno, aby se minulá inflace automaticky nezačala propisovat i do budoucích ceníků.

Doposud realizované i blížící se zvýšení úrokových sazeb však už nemůže změnit nic na tom, že česká inflace ještě zdaleka nekulminovala a že se už brzy přiblíží hranici šesti procent. Na chvíli ji může zbrzdit dvouměsíční odpustek DPH na energie, avšak hned poté se nám opět ukáže v plné síle.

Kam až vystoupá, není v tuto chvíli s ohledem na připravované ceníky (nejenom elektřiny, plynu, tepla) zatím vůbec zřejmé. Její hlavní příčiny se totiž stále nachází především v zahraničí. Tedy minimálně s jednou velkou výjimkou, a sice cen nemovitostí. Za dlouhodobě zaostávající bytovou výstavbu si totiž můžeme stále jen sami.