Starý, nebo nový normál?

Pandemie je už konečně na ústupu, avšak její ekonomické důsledky tady zůstávají. Hospodářství většiny zemí EU včetně ČR nabírají na tempu, aby postupně dohnala to, co v průběhu všech lockdownů ztratila.

Oživení, které můžeme sledovat v přímém přenosu, však doprovázejí rostoucí ceny surovin, energií, dopravy a nakonec i zboží a služeb určených konečnému spotřebiteli. Centrální banky proto řeší, zda současná zvýšená – ať už výrobní, nebo spotřebitelská – inflace je jen dočasným výkyvem způsobeným odeznívajícím nákladovým šokem, nebo jde o jev trvalejšího charakteru, a jak na ni mají vůbec reagovat.

Jak se zdá, Fed i ECB se aktuálním vzedmutím inflace nenechávají zviklat, neboť je považují za dočasné, a pokračují v politice rekordně nízkých úrokových sazeb i tisku nových peněz. Naproti tomu ČNB dává jasně najevo, že inflace je stále v centru její pozornosti, a proto doba levných korun končí.

Restart ekonomiky mění podmínky

Vyšší aktuální inflaci lze do značné míry vysvětlit nabídkovým šokem, který se projevuje po celou dobu pandemie. Mezinárodní dodavatelské řetězce ještě zdaleka nefungují jako v časech před koronavirem, neboť přeprava zboží má k dřívějšímu „normálu“ stále ještě daleko.

Když v takových podmínkách dojde k téměř celosvětovému restartu ekonomiky, tak by nemělo překvapit, že může chybět některé dovážené zboží v obchodech nebo že firmy postrádají nutné komodity a komponenty ve výrobě. Růst cen je v takové situaci z principu méně flexibilní nabídky naprosto logický.

Firmy se ovšem musejí v těchto časech vypořádat nejenom s dražšími vstupy, ale i s vyššími náklady na energie. Ceny energií už překonaly předkrizové hodnoty a výrazně jim v tomto směru „napomohly“ drahé emisní povolenky. Přitom se dá asi jen těžko očekávat, že by se situace na evropském energetickém trhu mohla vzhledem k jeho zásadní proměně zlepšit.

Spotřebitel určuje pravidla

Proto minimálně v tomto případě jde o jev nikoliv krátkodobý, ale už vlastně o novou realitu, s níž budou postupem času konfrontováni i spotřebitelé. Tlak na růst cen ve výrobě je nebývalý a je pravděpodobné, že se postupně – byť jen částečně – přelije i do spotřebitelských cen. Jak moc, a jestli natrvalo, to v tuto chvíli nemůže nikdo přesně vědět.

V celé této nákladové inflační etapě totiž není zatím vůbec zřejmé, jak na zvýšené ceny bude reagovat poptávka, respektive jak se zachová spotřebitel. Zda si koupí raději starší auto namísto nového, nebo zda přeplánuje či odloží rekonstrukci svého domu, bude méně jíst v restauracích, více nakupovat v zahraničních e-shopech apod. Spotřebitel totiž nakonec rozhodne, zda se vracíme k dřívějšímu normálu, nebo zda vzniká úplně nový, řekněme třeba postkovidový. A tomu asi nějaké drobné signální zvýšení sazeb nejspíš neublíží.