Příjmová nerovnost může ukotvit sazby proklatě nízko

Michaela Toperczerová, analytička ČSOB Asset Management |článek vyšel v Hospodářských novinách 22. října 2020

Zprvu to vypadalo na postpandemické oživení ve tvaru písmene V. Poté, co pandemie přerostla v největší a nejpodivnější krizi od třicátých let 20. století, se křivka proměnila v písmeno K. Horní část je reprezentována finančními trhy, spodní reálnou ekonomikou. Trendy a divergence, které započaly již po minulé finanční krizi, v prostředí pandemie akcelerovaly.

Vyšší střední třída schopná adaptace na nové podmínky (práce z domova nebo e-commerce) versus nízkopříjmové skupiny závislé na tradiční práci s nutnou fyzickou přítomností. Velcí hráči využívající nízkoúrokového prostředí pro levné financování (některé takzvané prašivé dluhopisy si dnes kupují dokonce i centrální banky) versus malé a střední podniky narážející na všudypřítomnou vládní regulaci.

Podíváme-li se na americký akciový index malých firem Russell 2000, nasnadě je otázka, zda se snad nevydal evropskou cestou. Povaha poslední krize může dále umocnit fenomén příjmové nerovnosti, pokud se vládní programy záchrany dostatečně nezaměří na strukturálně nejvíce postižené subjekty a pomoc bude až příliš plošná.

Stimulace ze strany centrálních bank je v této oblasti do značné míry kontraproduktivní, protože zvýhodňuje držitele aktiv. Nutno podotknout, že více než polovina akcií a podílových fondů je vlastněna jedním procentem nejbohatších. Politika nulových úrokových sazeb sice dokáže vzkřísit finanční trhy a vyhnat do výšin ceny akcií, dluhopisů a realit, sama o sobě však nenastartuje zdravý růst reálné ekonomiky.

Obecně větší míra úspor bohatších tlumí inflaci, protože růst cen investičních aktiv do jejího konvenčního měření prakticky nevstupuje. Bez obnovené spotřeby široké masy (tedy i nízkopříjmových skupin obyvatelstva) se proto klasická inflace nezvedne. Tedy alespoň ne ve vyspělých zemích, jejichž měny jsou považovány za bezpečný přístav a inflace v nich nepřichází prostřednictvím oslabení měny, jako například v našem regionu.

Spouštěčem inflace pak nemusí být ani gigantické vládní zadlužení. Stačí se podívat do Japonska, které už desetiletí růst cen ani znehodnocení měny netrápí. Poptávku po bezpečných aktivech tam nevytváří jen jeho stárnoucí populace, ale také bohatnoucí světoví investoři, kteří vnímají Japonsko a jeho měnu jako bezpečný přístav.

Dostáváme se tak do začarovaného kruhu, kdy úroky na vyspělých trzích mohou zůstat velmi nízké po delší dobu.