Z nejhoršího venku, ale co dál?

Ekonomické okénko analytika finančních trhů ČSOB Petra Dufka | 21. září 2020

Nejistoty a rizika nejsou o nic menší, než byly na začátku pandemie. Firmy šetří a opatrnější jsou i spotřebitelé. Spasí evropskou ekonomiku víra v deficity a dluhy?

Sotva se česká ekonomika začala vzpamatovávat z koronašoku, který vedl k odstavení významné části výroby a služeb, je tu další. Ať už mu budeme říkat druhá vlna, nebo jej považovat za pokračování první vlny, aktuální šíření nákazy má sílu zbrzdit teprve krátké oživení ekonomiky, a to i bez zásadních vládních regulací a omezení. Na to totiž postačí obavy spotřebitelů utrácet nebo firem investovat.

Stav ekonomiky po první vlně

Postupně se znovu rozjela výrazná část průmyslu a většina služeb, lidé začali opět cestovat. V průmyslu bylo vidět, jak se naplňují kapacity, i když z větší části jen díky pozastaveným zakázkám, zatímco nové objednávky se ještě příliš kupit nestihly. Propad stavebnictví pokračoval i v letních měsících, za ním však můžeme v českém případě hledat především nedostatek (zahraničních) zaměstnanců spíše než chybějící objednávky. Naproti tomu některé obory, jako například letecká doprava nebo cestovní kanceláře, zatím výraznější zlepšení nestačily ani pocítit, a vzhledem k restartu pandemie vlastně ani hned tak nepocítí.

Vládní podpora a intervence centrálních bank

Do popředí se opět dostává otázka, jak by na tuto situaci měly reagovat jednotlivé vlády. Zda nenadešel čas na další výrazný fiskální impuls, který by i díky zkušenosti z první vlny mohl ekonomiku udržet v chodu a důvěru v podnikatelském sektoru na přijatelné úrovni. Prostor k takovému impulsu existuje díky nízkému zadlužení u nás a vlastně i v celé eurozóně, kde se už jako hlavní věřitel všech zemí etablovala Evropská centrální banka. I proto už investoři příliš nehledí na výši dluhu jednotlivých zemí platících eurem ani na vývoj skupinky těch nejzadluženějších. Podmínky pro přijatelný růst dluhové služby vedle toho vytvářejí i samy centrální banky už jen tím, že snížily úrokové sazby.

Na co se může hospodářství spolehnout?

Nyní zbývá jen najít cestu, jak ekonomiku v další vlně nepříznivé epidemiologické situace udržet v chodu. Na tolik proklamovaný fond obnovy EU asi vzhledem k jeho operativnosti nikdo spoléhat nemůže, a tak řešení si musí každá země najít sama. Ať už cestou nižších daní, nebo nějaké formy investičních stimulů – v každém případě další ránu si už žádná ekonomika v tak krátké době dovolit nemůže. Asi těžko by skončila s tak symbolickým nárůstem nezaměstnanosti nebo poklesem životní úrovně jako ta jarní.