Největší propad v historii a jak se odrazit ode dna

Ekonomické okénko analytika finančních trhů ČSOB Petra Dufka | 20. srpna 2020

V důsledku koronakrize zažily jak česká, tak evropská ekonomika ve druhém čtvrtletí největší propad v historii. Přesto se již zdá, že se hospodářství odrazilo ode dna, byť na rychlý návrat na úroveň roku 2019 to zatím nevypadá. Optimismus firem je totiž zatím založen spíše na víře než na přílivu nových zakázek. Spotřebitele zase ukonejšila nízká nezaměstnanost zajišťovaná kurzarbeitem. Rozhodující měsíce jsou tak teprve před námi.

Předběžné výsledky evropské a vlastně i české ekonomiky naznačují, že druhé čtvrtletí sice bylo z hlediska propadu hospodářství naprosto bezprecedentní, avšak současně se úplně nenaplnily nejčernější scénáře, které předpokládaly pokles o patnáct a více procent. Z průběžných měsíčních výsledků bylo zřejmé, že nejvíce zasažen byl koronavirovou situací cestovní ruch. Nepřekvapil proto téměř kompletní výpadek tržeb cestovních kanceláří, hotelů nebo letecké dopravy.

Část služeb však restrikce ustála až překvapivě dobře, zejména pokud jde o IT business, telekomunikace a e-shopy. Pro ně vlastně nové poměry, kdy rekordní počet lidí pracoval z domova, vytvořily příležitost pro další růst. Třetí skupinu, která nařízená či vlastní omezení ustála relativně dobře, reprezentují třeba restaurace, které dokázaly prodávat z okénka nebo přes internet.

Šance ekonomiky na odraz ode dna

Pokles ekonomiky byl sice razantní, nicméně nepřinesl zatím vzedmutí velké vlny propouštění, tak jako tomu bylo při minulých recesích. Díky kurzarbeitu a pozitivním očekáváním se firmy zatím svých zaměstnanců ve velkém nezbavují. Nezaměstnanost sice roste, avšak zatím jen velmi pozvolna a volných míst je stále ještě více než dostatek. Recese tak spíše než davy nezaměstnaných přinesla výrazné zpomalení růstu mezd napříč ekonomikou.

Ekonomika se už v podstatě vzpamatovává z nabídkového šoku a čelí novému poptávkovému šoku, avšak má mnohem větší šanci odrazit se ode dna než třeba po finanční krizi před 11 lety. Napomáhá tomu masívní fiskální expanze, kterou reprezentuje již zmíněný kurzarbeit a další (ne vždy zcela účinné) programy na podporu likvidity podnikatelského sektoru a v neposlední řadě i moratorium na splátky úvěrů, které banky ještě před zákonným opatřením samy zavedly. Celkem se odklad splátek dotýká úvěrů v hodnotě 440 mld. korun, z čehož více než polovinu představují půjčky domácností.

Na čem záleží návrat ekonomiky do normálu?

Rychlost návratu na předkrizovou úroveň se však zdaleka nebude odvíjet od velkorysosti vládních opatření. Záležet bude v první řadě na vlastním přesvědčení obyvatel a firem, na jejich víře v budoucnost, respektive na obavách z ní. Strach sice přeje třeba cenám zlata, ale obecně nepřeje investicím ani nákupům zboží dlouhodobé spotřeby, které v našem případě reprezentují především automobily. Na těch je naše hospodářství z desetiny závislé, takže návrat automobilového průmyslu na výsluní je jedním z kritických faktorů dalšího vývoje naší ekonomiky.

Tím dalším jsou investice, nejen ty ve stavebnictví financované veřejným sektorem, ale především ty firemní, které nyní skončily u ledu. A možná třetím kritickým momentem je jasný rámec hospodářské politiky nejenom u nás, ale i u našich hlavních obchodních partnerů. Nakonec každý potřebuje včas dopředu vědět, jaké budou daně, zda se bude investovat nebo jestli budou zdražovat peníze.