ČNB míří proti proudu

Petr Dufek, analytik finančních trhů ČSOB | 1. prosince 2019

ECB stále uvolňuje měnové kohouty, snižuje sazby ještě více do záporu a znovuobnovuje masívní tisk eur. To vše, aby mohla nakupovat státní dluhopisy jednotlivých zemí eurozóny. Situace v České republice je ovšem zcela opačná.

Bankovní rada ČNB na svém listopadovém zasedání opět hlasovala o zvýšení úrokových sazeb. I když se pro tento záměr našly – stejně jako v září – pouze dva hlasy, otázka vyšších sazeb zůstane na stole zřejmě i nadále.

Především proto, že samotná prognóza centrální banky předpokládá, že navzdory očekávanému zpomalení ekonomiky by ČNB měla během krátké doby svoji hlavní úrokovou sazbu zvýšit dvakrát, aby ji následně ve druhé polovině příštího roku mohla třikrát snížit.

Proč by měly sazby stoupat?

Prognóza ČNB tak vlastně předpokládá další rozšiřování úrokového diferenciálu vůči eurovým sazbám, a tak i třeba zatraktivnění tuzemských depozit i dluhopisů pro zahraniční investory, které by však mělo přinést již jen téměř zanedbatelné posílení koruny. Změnu prodělal výhled ekonomiky ze strany ČNB, která již pro příští rok nečeká téměř tříprocentní růst HDP, ale z důvodu výrazného omezování investic pouze 2,4%.

Je však možné, aby šla ČR proti všeobecnému proudu v zahraničí, kde sazby spíše klesají (viz ECB nebo americký Fed)? Nepochybně ČNB jít tímto směrem za určitých předpokladů může. Tím hlavním by však měly být výborné výsledky ekonomiky, které by tak kontrastovaly s vývojem v západní Evropě.

Podmínky pro zvyšování sazeb jsou nejisté

Česká ekonomika by musela zůstat imunní vůči slabší poptávce v zemích eurozóny, a to včetně největšího tuzemského průmyslu čítajícího přímo a nepřímo přes 10 % celé ekonomiky – automobilového průmyslu. Dopady zahraničního útlumu by musela v dostatečné míře stejně jako doposud vykrývat domácí spotřebitelská a investiční poptávka.

A zde je možná právě onen kámen úrazu, protože zatímco spotřeba stojí především na mzdách, investice zase na ochotě firem pouštět se do rozšiřování a kvalitativního vylepšování výroby. A minimálně v tomto případě zní výhled z dílny ČNB a nakonec i Ministerstva financí ČR jasně: ochota (reálně) investovat klesá, vidět je to i na doposud prezentovaných tvrdých číslech za nefinanční podniky a vychází i z posledních průzkumů důvěry.

Další zvyšování sazeb v ČR zůstává i nadále velmi nejisté, byť o něm nová prognóza ČNB hovoří docela jasně. Bude závislé na tom, do jaké míry se třeba naplňuje i hypotéza o dvojí rychlosti tuzemského hospodářství atp., nicméně tím hlavním, co může o sazbách „rozhodnout“, budou nepochybně nová čísla z ekonomiky. Možná mnohem více než dříve je tak žádoucí věnovat jim patřičnou pozornost.