Inflace hned tak nezmizí

Petr Dufek, analytik finančních trhů ČSOB | 10. září 2019

Zatímco ECB si může neustále stěžovat na to, že inflace v eurozóně zdaleka nedosahuje stanovená 2 %, ČNB má problém přesně opačný.

Česká inflace se už od začátku roku nachází nad 2% cílem, dokonce v těsné blízkosti horní hranice tolerančního pásma centrální banky. A ani srpen na tom nic nezměnil, když inflace – stejně jako v červenci – dosahovala 2,9 % a byla tak o tři desetiny procentního bodu nad poslední prognózou centrální banky.

Proč nám roste inflace?

Stále platí, že za českou inflací stojí především rostoucí náklady na bydlení reflektující rekordně drahé nemovitosti, rostoucí nájmy, zdražující energie (jen v případě elektřiny jde o téměř 10% nárůst) a další služby spojené s užíváním bytů. Bydlení je tak „odpovědné“ za téměř polovinu současné inflace.

Vedle toho jde čtvrtina aktuální inflace na vrub potravinám, které jsou nyní meziročně dražší o téměř 4 %, mimochodem opět především „díky“ dražším bramborám. Otázkou navíc zůstává, kam se ceny potravin vydají po vyhodnocení letošní úrody.

Za inflací však nemůžeme hledat pouze drahé bydlení nebo potraviny, ale také silnou poptávku spotřebitelů v případě rekreací, která prostor pro růst cen sama vytváří. A zapomenout nelze ani na rostoucí mzdové náklady promítající se do cen osobních služeb.

Budoucnost změnu nevěstí

Nic prozatím nenasvědčuje tomu, že by inflační tlaky v české ekonomice měly v blízké době polevit. Napětí na realitním trhu přetrvává stejně jako třeba tlak na ceny energií reflektující „zelenou“ politiku. Inflace se proto může dál ještě nějaký čas pohybovat v blízkosti 3 % a teprve možná až v závěru příštího roku zamířit ke kýženému 2% cíli ČNB.

Inflace tedy je a nadále bude nad úrovní hlavní sazby ČNB, která tak nemusí po vzoru ECB uvažovat o tom, jak znovu po čase začít uvolňovat měnovou politiku. Stav a výhled české ekonomiky takový scénář zatím ani nepodporuje, i když finanční trhy implicitně předpokládají přesný opak.

Střednědobé a dlouhodobé úrokové sazby, respektive výnosy dluhopisů, jsou proto hluboko pod repo sazbou ČNB a ještě hlouběji pod inflací. Nikoliv však proto, že by trhy věštily nějaké drama na obzoru, ale spíše v důsledku propadu sazeb v zahraničí a samozřejmě pod tíhou extrémní korunové likvidity zbylé po kurzovém režimu.

Takže nakonec bez ohledu na ČNB je výnos desetiletého dluhopisu jen těsně nad 1 % a měnové podmínky v ČR jsou tak vlastně (i díky slabší koruně) už nyní velmi uvolněné, bez ohledu na inflaci.