Cyklické, nikoli dramatické zpomalení

Petr Dufek, analytik finančních trhů ČSOB | 12. srpna 2019

Česká ekonomika vykazovala po řadu měsíců silnou imunitu vůči zhoršování hospodářské situace v zahraničí. Dokonce i automobilový průmysl se poměrně hladce vyhýbal propadu, který byl už delší dobu patrný na téměř celém evropském trhu. Bylo to až zvláštní, jak kontrastovaly tvrdé statistiky s průzkumy důvěry ve firemní sféře.

Firmy na jedné straně vykazovaly solidní růst výroby a zakázek, nicméně na straně druhé dávaly stále více najevo obavy z přicházejícího ochlazení. A ono skutečně, jak napovídají červnová čísla, přichází. Není však zdaleka tak dramatické jako třeba v Německu, kde průmysl – a zvláště pak výroba automobilů – rychle padá už několik měsíců, ale i tak jasně signalizuje patrnou změnu doposud pozitivního trendu české ekonomiky.

Nejvíce vidět to bylo na vývoji zakázek v průmyslu, který je největším tuzemským odvětvím z pohledu vytvořené přidané hodnoty i zaměstnanosti. Nové objednávky tento měsíc propadly o téměř 10 % a pokles zájmu – především ze zahraničí – se dotkl právě nejvýznamnější části odvětví, a sice automobilového průmyslu.

Zatímco se doposud firmy potýkaly s přívalem zakázek, které nebyly schopny kapacitně odbavit, nyní se situace mění o 180 stupňů, kdy se jim může zakázek nedostávat. Leckterého pamětníka by mohla napadnout paralela s podzimem roku 2008, kdy se vše také proměnilo z měsíce na měsíc a z konjunktury byla najednou hluboká recese, nicméně tím veškerá podobnost asi končí.

Na rozdíl od situace před jedenácti lety nyní nedochází totiž k žádnému zamrznutí kapitálových toků ani ke krizi na mezinárodních finančních trzích, ani ke ztrátě základní důvěry ve finančním světě, která by vedla k tzv. zamrznutí úvěrů.

4 důvody zpomalení růstu

To, co nyní prožívá Evropa, je spíše cyklické zpomalení, které umocňuje několik potenciálně nepříznivých událostí, jejichž dosah však lze zatím jen stěží přesně kvantifikovat. Tou první je zpomalení růstu poptávky na některých asijských trzích, kam směřuje významná část zejména německého strojírenského exportu, na který jsou navázány české subdodavatelské podniky.

Tou druhou je prohlubování obchodních válek, které brzdí další růst mezinárodního obchodu. V pořadí třetí je pak hrozba divokého brexitu, jehož pravděpodobnost v posledních týdnech soustavně narůstá, a který mimochodem ohrožuje přístup tuzemských automobilek na druhý největší trh s osobními auty v EU.

A nakonec nelze zapomenout ani na dění v samotném automobilovém průmyslu, který je nejvýznamnějším oborem nejenom české, ale i třeba německé ekonomiky. Je to průmysl, který se musí vypořádávat jak s cyklickým útlumem poptávky, tak s neustále se zvyšujícím tlakem na jeho „ekologizaci“.

Dohromady je to mix, který může vést k dalšímu zpomalování růstu, nicméně o síle jeho dopadu v tuto chvíli rozhodují spíše politici než stádovité chování finančních trhů. A tím spíše je tato situace zvládnutelná, zvlášť s ohledem na nedávnou zkušenost.

Nejvíc škody nadělá strach

To, co se uřídit nedá, je neuchopitelný strach, který by v konečném důsledku mohl vést k přehnané opatrnosti firem při investování a podstupování rizik, nebo k omezování výdajů na straně obávajících se spotřebitelů.

Když by se k tomu přidaly ještě vlády masívně škrtající výdaje s cílem připravit se na horší časy, mohlo by ke skutečnému vyhrocení situace skutečně dojít. Zatímco cla nebo brexit lze řešit u jednacího stolu, obavy a z nich vyplývající spotřební a investiční chování podnikatelů i domácností jsou v podstatě neřiditelné.