Není všechno bezpečné, co říká si dluhopis
Michaela Toperczerová, Investiční strategie a analýzy ČSOB
Stále častěji se setkáváme s tím, že drobní investoři ve snaze získat ze svých peněz slušný výnos skočí na lep podvodníkům předkládajícím dluhopisy neznámých firem jako bezpečnou investici. Prostředí nízkých úrokových sazeb v kombinaci se stále nízkou finanční gramotností ve společnosti jim vyloženě nahrává. Jak se při investování nespálit a jaké jsou nejobvyklejší znaky nestandardních nabídek investice do podnikových dluhopisů?
Schválený prospekt ČNB není záruka
Mnoho investorů nabude falešného pocitu důvěry, když v podmínkách nalezne větu, že ČNB schválila emisi dluhopisů. Tato informace, jak sama ČNB upozorňuje na svých stránkách v desateru pro investování do podnikových dluhopisů, ale říká pouze to, že centrální banka ověřila, zda prospekt splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti.
ČNB nijak neprověřuje bonitu emitenta (pravděpodobnost, s jakou dlužník své závazky řádně a včas splatí)! Tato práce náleží nezávislým ratingovým agenturám a kreditním analytikům, kteří společnostem udělují rating na základě odborného posouzení informací a pečlivé analýzy rizik. V několika dalších případech ČNB dokonce prospekt cenného papíru ani neschvaluje.
Bez ratingu ani ránu
Stačí se držet obecného pravidla: pokud investorovi není firma dobře známa a nemá ani rating některé z renomovaných ratingových agentur, neměl by se do takové dluhopisové investice vůbec pouštět. Na emise vysoce úročených korporátních dluhopisů (bez ratingu) se specializují profesionální investoři do rizikového kapitálu, pro které je posuzování bonity emitentů denní chléb a kteří mají v této oblasti rozsáhlé zkušenosti.
Jak si tedy udělat zběžnou analýzu emitenta? U řady dluhopisových nabídek, s nimiž se na naše bankéře klienti obracejí, musíme bohužel konstatovat, že nejde o investice, které by bylo vhodné drobnému investorovi doporučit. K odhalení nesrovnalostí často postačí důkladně prostudovat dokumenty, které jsou k nabídce přiloženy, nahlédnout do obchodního rejstříku nebo si o firmě něco „vygooglit“.
Co napoví obchodní rejstřík
Z obchodního rejstříku získáme mnoho cenných informací. Zejména to, jak dlouhou má firma historii a zda má na stránkách úplné a relevantní informace o svém hospodaření (výroční zprávy). Z výročních zpráv se pak snažíme především vyčíst, jak se firmě daří: zda generuje zisk, nebo se naopak topí ve ztrátě (pomůže výkaz zisků a ztráty) a jak vysoký má vlastní kapitál v poměru k celkové hodnotě dluhopisové emise (najdeme v rozvaze). Tedy do jaké míry bude investor vystaven podnikatelskému riziku emitenta. Pokud není uvedeno jinak, akcionář podle zákona ručí do výše nesplaceného základního kapitálu a není ručitelem emise.
Z rozvahy také můžeme vyčíst cenné informace o tom, jakou má společnost strukturu cizích zdrojů. Například zda vedle bankovních úvěrů dluhopisovou emisí diverzifikuje cizí zdroje, nebo se jen snaží získat levnější financování prodejem dluhopisů nezkušeným investorům, kteří nedokážou kvalifikovaně posoudit poměr výnosu a rizika.
Co hledat v emisních podmínkách
Kromě výše úročení, data splatnosti dluhopisu a celkové výše emise lze z podmínek získat řadu cenných informací. Některé podvodné nabídky lze snadno odhalit už jen podle množství překlepů a gramatických chyb v přiložených dokumentech (může jít o strojový překlad) nebo zjevnými nesrovnalostmi. Shoduje se název společnosti uváděný v marketingových materiálech se skutečným emitentem dluhopisů?
Často se setkáváme s tím, že emitentem je čerstvě založená firma bez historie, tzv. „prázdná skořápka“ (na což může v prospektu odkazovat krátká noticka „Riziko účelové struktury bez podnikatelské historie“). Nic naplat, že akcionář firmy může být majetkově ovládán známou společností. Většinou neexistuje žádná záruka od zavedeného byznysu mateřské firmy směrem k nově založenému podniku. Firmy v tomto stádiu vývoje (de facto start-up) si obyčejně nepůjčují, ale lákají investory na investice do vlastního kapitálu s výnosem v desítkách procent ročně.
Z materiálů by měl být také jasně patrný účel, na který si firma prostředky půjčuje. Jedině tak investor může posoudit očekávanou výnosnost tohoto podnikatelského záměru, a zda bude firma schopna splácet své závazky. Může se totiž snadno stát, že nakonec investor neuvidí ani kupon, ani jistinu. Čím vyšší riziko nesplacení, tím vyšší požadovaný výnos.
A po čem se dívat dál?
Další zásadní věc, po které by se investor měl pídit, je budoucí likvidita nakupovaných dluhopisů. Neboli jak rychle a s jakými náklady bude v budoucnu možné dluhopis prodat. Pokud je emise dluhopisů obchodována na pražské burze (BCPP), tím lépe. Nepůjde o zcela neznámou firmu, protože oficiální trh BCPP je určen výhradně pro obchodování největších emisí dluhopisů, a likvidita bude také větší než v případě zcela neznámé společnosti, jejíž dluhopisy jsou nabízeny omezenému okruhu investorů.
Varovným signálem může být způsob distribuce. Pokud neprobíhá přes zavedenou finanční instituci, ale „podomním prodejem“, po internetu, telefonicky nebo přes jednotlivé investiční zprostředkovatele, měl by se mít investor na pozoru. Mezi distribučními kanály by měl vždy figurovat důvěryhodný prostředník – například některá z českých bank či jiných finančních institucí podléhající dohledu ČNB.