Lego láká na virtuální svět, Igráček na Karla IV.

Miliony lidí na celém světě spojuje jeden zážitek. Poznaly totiž bolest, když šláply na dílek z proslulé stavebnice Lego. Navzdory tomuto vedlejšímu efektu se společnost Lego podle renomovaného žebříčku značek s nejlepší pověstí, který sestavuje The Reputation Institute, tradičně umísťuje na vrcholu. Letos konkrétně na druhém místě.

Trh s hračkami se proměňuje stejně rychle jako svět technologických novinek kolem nás. Od výrobců se neustále vyžadují stále sofistikovanější a atraktivnější novinky. A Lego, které vzniklo už v roce 1932, si může gratulovat, že dodnes dokáže držet krok s dobou.

Lego v jiných dimenzích

Lego je samozřejmě celosvětově známé především jako výrobce stavebnic. V posledních letech se ale společnost pustila i do produkování filmů, ve kterých mají hlavní roli jak jinak než figurky z lega. Dalším stupněm vývoje jsou pak počítačové hry, jako třeba „gameska“ Lego Worlds, která letos vyjde poprvé lokalizovaná i do češtiny. Zároveň bojuje o pozornost dospělých, a to svou řadou Architecture, která zahrnuje známé stavby z Londýna, Benátek či Berlína. Její popularitu dokládají i prodeje, které v první polovině roku 2016 rostly o 10 %. Značce dělají také reklamu obří stavby, které většinou kopírují reálné budovy či jiné monumenty. Například jedenáctimetrová kopie Titaniku nebo „legokopie“ stíhačky X-Wing z Hvězdných válek. Z dostupných pramenů šlo o dosud největší stavbu z lega. Vážila přes 20 tun a byla složena z 5,3 milionu kostiček.

Těžko říct, co by na poslední produkty Lega řekl zakladatel firmy Ole Kirk Christiansen. Ten začínal zcela romanticky s výrobou dřevěných hraček. Firmu registroval v roce 1935 a pojmenoval ji podle dánského výrazu „leg godt“, což znamená „hezky si hrajte“. Klasické plastové kostky ale začala firma vyrábět až po válce v roce 1949. Mimochodem, Christianseneho potomci jsou nyní nejbohatší dánskou rodinou.

Samotná skupina Lego Group loni zvýšila tržby o 6 % na 37,9 miliardy dánských korun (137,8 miliardy korun), což je pro firmu nový rekord. Společnost má dnes výrobní závody v Dánsku, Maďarsku, Mexiku i České republice. Loni otevřela továrnu v Číně. Podle příjmů je každopádně druhým největším výrobcem hraček na světě. Žebříček stále vede společnost Mattel.

Dětský svět od Mattela

Hračkářská světová jednička je známá především díky panence Barbie. Do portfolia Mattel ovšem patří i značka Fisher Price pro nejmenší či aktuálně populární a všudypřítomná autíčka Hot Wheels.

Až do roku 2015 přitom značka stagnovala. Tehdy ovšem přišla se zmíněnými Hot Wheels a také s širší nabídkou panenky Barbie s větší škálou odstínů pleti. Nově u ní firma také zohlednila ženské tvary, které jsou nyní reálnější. Ke klasické středně vysoké a štíhlé Barbie tak přibyla vytáhlá panenka, drobná, ale i ta s oblejšími křivkami.

Mattel sídlí v kalifornském městě El Segundo. V roce 1945 ji založili Harold „Matt“ Matson a Elliot Handler. Za vznikem ikonické panenky Barbie stojí Elliotova manželka Ruth.

Ruth pozorovala jednoho dne svoji dceru Barbaru, která si hrála s papírovou panenkou, jako by byla dospělá. S papírem se ale hraje těžko. Panenka se trhala a Barbara ji nemohla ani pořádně oblékat. Právě zde se zrodila myšlenka vytvořit trojrozměrnou dospělou panenku, která by měla i svůj vlastní šatník. Na dovolené ve Švýcarsku si Ruth všimla německé panenky Bild Lilli. Koupila si ji, upravila podle svojí představy a Barbie byla na světě. Světoznámou „fashion-panenku“ začala firma vyrábět v roce 1959.

I u Mattela jsou dnes samozřejmostí filmy a počítačové hry, kde je Barbie hlavní hrdinkou. Boduje také panenka American Girl, která zosobňuje příběhy dívek z knižních předloh.

Mattel má i sběratelské edice. Už od poloviny 80. let se začaly objevovat limitované série panenek Barbie s exkluzivně navrženým designem a dokonalým zpracováním. Oproti běžným panenkám, které prodejci zlevňují, u sběratelských Barbie cena s jejich stářím roste.

Firma za rok 2016 hlásila pokles v prodejích v řádech procent. Budoucnost ale vidí optimisticky díky svým klíčovým produktům, kterým se daří.

Igráčkův a Merkurův návrat

V českých poměrech se srovnatelné oblibě těší léty prověřená stavebnice Merkur či Igráček, figurka, která loni oslavila čtyřicáté narozeniny. O Igráčkův návrat se v roce 2014 postarala společnost EFKO.

Současnou generaci dětí se tato retro hračka snaží oslovit především prostřednictvím rodičů, respektive akcí pro celé rodiny. U příležitosti 40. narozenin je Igráček vidět na výstavách Fenomén Igráček, a dokonce i v Národním muzeu, kde je součástí Retro výstavy. Na požadavky trhu reaguje limitovanými edicemi. Při příležitosti 700. výročí narození Karla IV. vyšla speciální limitovaná edice IGRÁČEK Otec vlasti. Původní igráčkovou profesí však nebyl panovník, ale zedník.

Za vznikem Igráčka stojí konstruktéři Hans Beck, Jiří Kalina a návrhářka Marie Pavlíčková Krejchová. Hans Beck, který pracoval v tehdejší Německé spolkové republice pro hračkářskou společnost Geobra Brandstätter, přišel za svým kamarádem Jiřím Kalinou s návrhem plastové figurky, o který neměli tehdy v Německu zájem. Kalina, jenž pracoval v podniku IGRA Praha nesoucího název od ruského slova „igra“, v překladu hra, návrh postavičky technicky rozpracoval a spolu s Marií Pavlíčkovou Krejchovou se postarali o zrození Igráčka. Hans Beck nakonec svůj návrh postavičky v německé společnosti prosadil a stal se otcem zakladatelem postaviček ve stavebnici Playmobil, které jsou Igráčkovi velmi podobné.

Své fanoušky si stále drží i Merkur, značka kovových stavebnic, vláčků a učebních pomůcek, která vznikla počátkem 20. století v Polici nad Metují. Je ceněna i pro svoji edukativní hodnotu, dlouho dokonce sloužila jako polytechnická pomůcka ve školách. Základní sada stavebnice začínala na 400 korunách – dnes se dá pořídit přibližně za 1600 korun. Přesto je teď cena Merkuru vzhledem k českým platům nejvýhodnější v jeho historii. Mimochodem, stavebnice Merkur pomáhá i českému hospodářství, konkrétně tedy aktuálnímu nedostatku technických pracovních sil.

S Merkurem pro nobelovku

Předchůdcem Merkuru je stavebnice Inventor, kterou založil v roce 1920 Jaroslav Vancl. Ta se však mezi zákazníky neuchytila (kovové dílky byly spojovány kovovými háčky), a tak Jaroslav Vancl přešel na nový výrobní systém, který se zachoval dodnes. Kovové části se nově začaly spojovat šroubky a matičkami a s novým systémem přišla i nová značka – Merkur. Od 30. let se součástí Merkuru staly elektrické vláčky. I když byla během druhé světové války výroba vzhledem k nedostatku barevných kovů přerušena, byly stavebnice a vláčky opět na pultech už v roce 1947. Stejně jako v případě Igráčka i Merkur málem nepřežil 90. léta. O obnovu značky se postaral Jaromír Kříž a opět se ukázalo, že české výrobky mají šanci uspět na světových trzích.

Stavebnice Merkur také stála na počátku mnoha vědeckých kariér. Například Otto Wichterle, vynálezce kontaktních čoček, našel svou lásku ve vědě právě při hraní si s Merkurem. Ze současnosti zmiňme Aleše Stejskala, studenta Gymnázia Letohrad a také nadšence Merkuru, který v roce 2011 získal v USA zlatou medaili mladého vědce za výsledky ve vývoji nanovláken.