Fouká vítr

Jaroslav Vybíral, hlavní stratég ČSOB Asset Management | 13. února 2020

Vichřice s několika jmény se začátkem roku prohnala Evropou. S sebou přinesla výpadky elektřiny a ekonomické škody, ale rovněž pořádně roztočila turbíny větrných parků v Severním moři, které trhaly rekordy.

Loni Dánsko potvrdilo svoji roli větrného šampióna a jeho energetický mix byl z celých 47 % poháněn elektřinou z větrných turbín, a to především díky efektivnější technologii přímořských parků a srpnovému uvedení do provozu nového parku Horns Rev 3. V tomto parku se objevilo 49 turbín MHI Vestas s vysokým výkonem 8,3 MW a celkovou kapacitou 406,7 MW, tedy se schopností pokrýt roční spotřebu až 425 tisíc domácností. Další ambice království nechybí. Zatímco spousta zemí alibisticky slibuje dosažení uhlíkové neutrality v polovině jedenadvacátého století za mnoha politickými cykly, Dánsko se chce zbavit fosilních paliv už do roku 2030. Když si uvědomím, že rok 2030 je stejně daleko jako rok 2010, je to doslova za rohem.

I takové Norsko se pokládá za velmi zelenou a k přírodě ohleduplnou zemi. Většina nově prodaných aut je s hybridním či elektrickým pohonem, země má štěstí na obrovské množství vodních elektráren, které fakticky naplňují celý energetický mix. Ale světe div se, jde o jednoho z největších producentů ropy na světě. Norská vláda má také ambiciózní klimatické cíle, jen s tím detailem, že do své produkce emisí nepočítají ropné emise z norských těžebních polí! Za mě slušné pokrytectví. Nemluvě o tom, že prodeje aut jedou na tučných dotacích ze státního rozpočtu, který je krmen ropnými příjmy.

Rekordní vichřice

V minulosti bývaly větrné parky v silných vichřicích odstavovány, aby turbíny neupadly při silném větru ze stožáru, jakkoliv úsměvně to zní. To se však postupně mění. Turbíny jsou vyšší, stabilnější, efektivnější a už se nebojí silného větru. Technologický pokrok pokračuje s masivní razancí.

Co se však odehrálo nyní? Zprávy z Velké Británie a Německa tvrdí, že došlo k přepisování rekordů. Za celou sobotu 8. února větrné turbíny pokryly až 44 % produkce elektrické energie Velké Británie. Situace je však komplikovaná a prozatím má systém své mouchy. Prudké nárůsty vyrobené energie zahlcují distribuční síť, která nemá skladovací kapacitu, respektive je značně omezená. A navrch přichází elektřiny takový přebytek, že ji nikdo nechce a na trhu může být v čase mimošpičkové spotřeby k dispozici dokonce za záporné ceny! Jinými slovy, svítíte, máte zapnutý počítač, spotřebováváte elektřinu a ještě vám za to někdo platí. Ideální příležitost dobít si takto baterie všeho druhu. Otázka skladování elektřiny je tak zásadním nevyřešeným otazníkem do budoucna, aby celé soukolí bylo robustnější a pro všechny články energetického systému výhodné.

Slibný výhled odvětví

Výhled pro odvětví větrné energetiky je ohromující. Ještě v roce 2017 jsem psal, že v roce 2030 bude v Evropě nainstalováno 60 GW kapacity, nyní se odhady posunuly ještě výše a míří někam k 80 GW. Dlouhodobým evropským neduhem posledních 40 let je fakt, že zde vzniká minimum nových odvětví s růstovým potenciálem. Kola odvětví větrné energetiky jsou pořádně promazána dotacemi a vypadá to, že by toto odvětví nikde jinde než v Evropě ani vzniknout nemohlo. Připomínám, že vítr na moři je fakticky evropská disciplína, která může přinést ještě hodně zakázek v Asii a Severní Americe.