Ekonomika se stěhuje do světa nehmoty

Naše výroba se čím dál víc oprošťuje od materiálního základu. Mimo jiné nad posunem těžiště pryč z hmatatelného světa se zamýšlí Tomáš Sedláček.

Krok s pokrokem

Kdybychom měli – po dvou tisíci letech – do jedné věty shrnout vývoj hospodářství naší civilizace, dali bychom Platónovi zřejmě za pravdu: naše výroba se čím dál víc oprošťuje od hmoty. Západní svět toho už moc materiálního nevyrábí. A člověku zbývá mnohem více času na duševní činnost. Absence povinností (práce) však odhalí, co je v člověku uvnitř, jak se chová a co dělá, pokud nic nemusí. Jakým si člověk bude pánem, zbaví-li se pána pracovního? Co nás žene kupředu, když nemusíme? Je hlavním hybatelem lidstva bohatství, nebo dobro? Je představitelné (i když možná naivní), že lidstvo bude dostatečně bohaté, že přestane kvaltovat? A přestaneme někdy? Co s časem, až nebudeme na nic „nemít čas“? Nastane potom čas na to být lidmi, jakými chceme, aniž bychom (ekonomicky) museli? A jak se chová bytost, když vše má a vše (virtuálně) může? Co budeme dělat, když nebudeme muset dělat nic? Nastane důchod lidstva? A jsme dost moudří?

Duše-vnější

Budoucnost předvídat nelze, ale lze protáhnou trendy. A jistý trend je patrný od počátku civilizace – k čím dál tím abstraktnějším a „duše-vnějším“ oblastem. Tedy doslova pohyb, kdy máme duši čím dál více venku, mimo tělo, třeba na internetu, kdy jsme čím dál tím více duše-vnější. A ze světa hmoty do světa nehmoty se stěhuje i ekonomika. Už tam jednou nohou je. Ale zatím tam stále nemáme těžiště.

Posun těžiště pryč z hmatatelného světa je možná nejlépe vidět na posledních třech generacích titánů naší doby: IBM, Microsoft a Google. IBM vyráběl hmotu s vysokou přidanou hodnotou, počítače. Ty bylo možné koupit, zaťukat na ně, bylo přesně vidět, kde začínají a končí, použitím se jejich cena snižovala a počítače vyráběli lidé placení IBM v továrnách s pevnou pracovní dobou, kteří pracovali pro někoho jiného a byli řízeni prostředníky firemní byrokracie, manažery. Druhou generaci by mohl symbolizovat Microsoft – jejich produktem je software, který je sám o sobě nehmotný, ale výrobky Microsoftu lze alespoň koupit a zabalit je do krabice, používáním se neznehodnocuje a jeho užití je chráněno autorskými právy, které hlídá stát. Produkt společnosti Google je ale z úplně jiného těsta. Jejich produkt je nehmotný, ještě abstraktnější než produkty Microsoftu a nelze jej zabalit do krabice, nemá začátek ani konec, nutně k svému životu potřebuje internet, kde žije. Google tvoří bránu do nikdy nekončícího světa digitálních možností internetu a udržuje si pozici středobodu oné world-wide-web, tedy celosvětové pavučiny, kde se zatím nachází (jako mimodimenzionální pavouk). Výrobky Googlu jen těžko koupíte, naopak dominuje zde „zadarmismus“ – Google své „zákazníky“ zavaluje, podplácí bezplatnými službami právě proto, aby si tuto středovou pozici v konkurenčním boji udržel. Být na křižovatce zkolabovaného časoprostoru internetu je to, oč tu běží, neb na pustém ostrově nemá cenu vyvěšovat reklamy. Google toho zákazníkům moc neprodává, zato „prodává“ zákazníky, tedy obchoduje s reklamou, rozuměj naší pozorností. IBM a Microsoft zaměstnává a platí své zaměstnance, kdežto zaměstnanci Googlu jsou de facto všichni, kdo tvoří internet. A „pracujeme“ pro něj zadarmo a rádi, bez pracovní doby, pracujeme pro něj, i když se na internetu jen bavíme či zahálíme. A nepracujeme full-time, ale skoro by se hodilo říct na furt-time – a navíc si to neuvědomujeme. Čím více se Google používá, tím větší má hodnotu. Jeho užitím hodnota neklesá, jak je běžné u spotřebního zboží, které se spotřebou spotřebovává, ale roste.

Kdo má dost bohatou fantazii a dokáže onu pomyslnou trajektorii (IBM, Microsoft, Google, …?) prodloužit do budoucna, může si představit, jak asi bude vypadat ekonomika za dvacet let.